Vysoká citlivost

...aneb když si od moderního způsobu života potřebujete dát na chvíli pauzu.

Připadá vám, že je pro vás svět hlučnější, náročnější, rychlejší, více stresující než pro lidi ve vašem okolí?

Vnímáte velmi silně světla (kancelářské žárovky vnímáte nelibě a blesk na mobilu byste nejradši zakázali), nebo vás tikot hodin dokáže vyhodit z konceptu a o otravném bzučení a foukání klimatizace ani nemluvě?

Pak je velmi pravděpodobné, že jste vysoce citliví, někdy se této vlastnosti říká hyrepsenzitivita.

Hyper - co?

Nebojte, nejedná se o žádnou diagnózu. Znamená to jen, že vnímáte určité podněty více než lidé ve vašem okolí. A nejste v tom sami. Podle vědeckých výzkumů je 15-20% společnosti vysoce citlivých. Velkou práci a osvětu v tomto tématu odvedla psycholožka Elaine Aron, která v 90. letech 20. století zavedla pojem „The highly sensitive person“, do češtiny přeloženo jako vysoce citlivý člověk.

V čem jsou vysoce citliví lidé jiní a proč je pro ně moderní způsob života náročnější?

Jak již bylo výše zmíněno – vysoce citliví jsou vnímavější ke svému prostředí. Od přírody je náš nervový systém aktivnější než u ostatních lidí, a tak toho nabíráme a zpracováváme více. To se týká nejen senzorických vjemů, ale také emocí (našich nebo těch, které cítíme u ostatních). Toto zvýšené vnímání může vést ke stresu. Je náročné pořád toho tolik vnímat, zprocesovávat, zpracovávat.

Všimli jste si, že když na počítači otevřete jeden, dva možná tři programy, tak pracuje v pohodě? Ale když jich zapnete 10, tak se nepohnete dál ani v jednom? Podobně je to s vysokou citlivostí. Když je toho na citlivé lidi moc, potřebují si odpočinout.

Dát si chvilku pauzu od stresu dnešního světa – tedy nejen od práce, hluku hromadné dopravy, ale někdy také od svých nejbližších. Své děti mohou citliví milovat do roztrhání těla, ale když jim celý den řvou do ucha, tak si prostě potřebují odpočinout. Jeden vysoce citlivý muž to shrnul s nadsázkou takto: „Život je vlastně jedno strašně náročné období.“

Odkud se vzala vysoká citlivost a proč je to s ní někdy tak náročné

Vysoká citlivost není výmysl moderni doby. Naopak, studie potvrdily, že i ve světě zvířat je určité procento vysoce citlivých. Role těchto zvířat ve skupině je nezastupitelná. Vysoce citlivá zvířata jsou první, která větří nebezpečí, ucítí pach predátora nebo uslyší podezřelé zvuky a informují zbytek smečky, že je třeba dát se na útěk nebo bojovat. V přírodě jsou zvířata s touto vlastností extrémně důležitá a mnohá zvířata by dávno pošla, nebýt jejich zvýšeného vnímání a včasného varování.

Ve světe lidí by to mělo fungovat úplně stejně. Jenže jaksi se lidstvo posunulo směrem, ve kterém je kladen důraz na výkon, efektivitu, tabulky, čísla, a kdo nemultitaskuje, jako by nebyl. Všechno musí být rychlejší, efektivnější, větší, zářivější, hlučnější. To ani pro běžného člověka není nic příjemného, a jak s tím pak má naložit vysoce citlivý...

Jak z toho ven?

Vysoká citlivost tedy znamená, že vnímáme více. Aby to nebylo tak náročné a neměli jsme pocit, že skáčeme ze stresu do obav, do vyčerpání, chvíli se z toho otřepeme, nabereme síly a pak jede tento začarovaný kruh nanovo, je potřeba naučit se s citlivostí pracovat.

Už uvědomění, že jsem vysoce citlivá, a nejsem sama, může přinést obrovskou úlevu

Dále doporučuji minimalizovat, kde se dá. Ne, nemusíte začít uklízet byt podle Marie Kondo a vyházet polovinu šatníku, ani nemusíte začít třídit potraviny do průhledných dóz, byť vypadají opravdu stylově.

Začněte malými kroky. Dopřávejte si během dne pauzy. Krátké, stačí na minutu, pak dvě. Zvědomte si dech. Soustřeďte se na svůj výdech. Představujte si, jak s výdechem odchází jakékoliv napětí, které právě prožíváte. S nádechem si představujte, jak vdechujete klid, pohodu, jasnost, prázdnotu.

Čím častěji se vám podaří vaši hlavu pročistit, dát si chvilku oddech, tím více propustíte stres a budete ve větší pohodě.

Chodím do tmy. Pravidelně. Zkuste to taky

Je libo low-budget verzi 2týdenního pobytu ve tmě? Slyšela jsem, že je to úžasný zážitek. Člověk se vymedituje a získá tolik nadhledu a poznatků, na které by jindy potřeboval rok. Já jsem si tyto pobyty ve tmě upravila do každodenního života. Za babku. (Prozradím vám tajemství – nemusíte platit ani tu babku.)

Když je toho na mě hodně, na chvíli odejdu do tiché, tmavé místnosti.

Zahrnu okna tlustými závěsy, pokud lze, tak si lehnu. Vsedě to funguje úplně stejně. Pokud slyším zvuky, dám si špunty do uší a oči si překryju. Klidně tmavým tričkem. Nastavím si předtím budík na 5-10 minut, abych nebyla nervózní, že jsem ve svém klidném úkrytu moc dlouho. A pak vypnu.

Soustředím se na svůj dech, nechám svůj nervový systém, aby zpracoval, co potřebuje. Nedělám si starosti, nepřemítám nad tím, co se zrovna děje. Nechám myšlenky plynout. Tohle je čas pro mě a mé tělo a já nechávám jak své tělo, tak svůj nervový systém odpočinout.

A jak se cítím po těch 10 minutách? Jako bych byla celý den v lázních!

A po pravdě ještě lépe, protože jako mnoho citlivých, úplně nemusím, když mě masírují cizí lidé, které neznám a ještě k nim nemám vybudovanou důvěru. Takže se cítím ještě o něco lépe než po pobytu v těch nejlepších lázních...

Vyzkoušejte i vy tuto techniku, případně se nechte inspirovat dalšími tipy v členské sekci.