Vysoká citlivost – slabost nebo ctnost?

„To máš nějaký divný. Ty snad nejsi normální. Proč jsi zase otrávená, vždyť všichni ostatní se baví. Zase Tě bolí hlava?“

Pokud jsi vysoce citlivá, mnohé z těchto vět jsi zřejmě v minulosti slyšela. Možná byly myšleny jako kritika a možná jen údiv či překvapení, proč to máš jinak. Třeba to byla jen zvědavost, ale do Tebe se tyhle otázky neodvratně vryly. Jako bys pokaždé sáhla na růži a poranila se o trn. A tak sis nesla tato zranění dále životem, uvěřila jsi, že je s Tebou něco špatně. Uvěřila jsi, že to, jak cítíš není normální, není to v pořádku. Tvá citlivost je slabost.

Snažíš se svou citlivost schovávat, skrývat před ostatními?

Možná vědomě, a možná zcela podvědomě. Prostě jsi chtěla zapadnout, být jako ostatní. Ale nešlo to. Něco bylo jinak. Snažila ses být jako ti druzí, vnímat stejně, zvládat stejně, ale nefungovalo to. Svět pro Tebe byl náročnější, hlučnější, rychlejší, drsnější.

Nebo se schováváš do ústraní, protože jen tam jsi v bezpečí?

Ale to nebylo řešení. Hlodal v Tobě pocit, že takhle to být nemá. Toužila jsi po konverzacích do hloubky, po pochopení, hlubokých diskusích a konverzacích o smyslu života a tématech, která zaplňují Tvůj vnitřní svět. Toužila jsi po avatarovském „zřím Tě“, kdy nebylo potřeba slov, ale věděla jsi, jak se druhá strana cítí, co chce říct a ona to měla stejně.

Jsem tu, abych Ti řekla, že jsi v pořádku.
Jsi v pořádku taková, jaká jsi.

Tvé zvýšené vnímání má svůj název – říká se mu vysoká citlivost (někdy také hypersenzitivita).

Neboj, není to diagnóza. Být vysoce citlivá je naprosto v pořádku. Dokonce podle výzkumů je 15-20% společnosti vysoce citlivých.

Jak to, že se o tom nemluví víc?

Potíž je v tom, že většina populace o citlivosti neví a ti, co o tomto tématu mají snad nejméně informací, jsou právě vysoce citliví. Teprve v 90. letech 20. století psycholožka Elaine Aron pojmenovala naše zjemněné vnímání a jasně jej oddělila od introverze. Introvert preferuje menší skupinky, jeho charakteristika se pojí se společenskými preferencemi. Vysoká citlivost popisuje zvýšené vnímání, které je dáno aktivnější nervovou soustavou.

Vysoce citliví mohou být jak introverti (70%) tak extroverti (30%).

Pokud jsi dosud nechápala, proč si všechno bereš víc než ostatní, nad věcmi bloumáš dlouho a rozhodování Ti nejde, i to jsou projevy vysoké citlivosti. Protože kromě toho, že vnímáme víc u senzorických vjemů, ať už nám vadí blikající světla na mobilu, hluk dálnice, foukání klimatizace, nebo silný parfém, vnímáme také více emoce naše či lidí v našem okolí a věci prožíváme intenzivněji.

Vysoká citlivost není slabost

Naše zjemněné vnímání není důvodem ke kritice. Vnímáme svět jinak, a to je v pořádku. Díky tomu se nám otevírají možnosti, vhledy, nápady, prožitky, které jsou ostatním skryté. Na druhou stranu citlivost s sebou nese větší zodpovědnost. Nesmíme zapomínat na naše potřeby a dopřát si jejich naplnění.

Tím, že reagujeme na naše okolí více než ostatní, jsme rychleji unavené nebo přesycené okolními vjemy. Je pro nás neskutečně důležitý odpočinek, možnost být chvilku sama jen se sebou a svými myšlenkami. Pryč od každodenního shonu.

Je na nás, abychom si dopřály dostatek odpočinku a nabily své baterky.

Způsoby jsou různé. Vyzkoušej, co funguje Tobě. Můžeš si zajít na procházku do lesa, sednout si na lavičku v parku a pozorovat dění kolem sebe. Můžeš zarýt ruce do hlíny na zahradě, nebo si sednout s knihou na pohovku a zachumlat se do teplé deky.

Ať si dobíjíš baterky jakýmkoliv způsobem, nezapomínej na sebe.

Když se totiž cítíme dobře, nejsme utahané a ve stresu, naše citlivost nám život krásně zpestřuje.

Z cvrlikání ptáčků se stane koncert. Z pohledu na zapadající slunce se stane krásný film. Dotek milované osoby na nás působí hojivě.

Obohacujeme své okolí svým klidem, svými vhledy, něžným působením. A to je pak jasný důkaz, že citlivost není žádná slabost, ale naopak.

Citlivost je nádherný dar a ctnost.