Jak se po prázdninách dostat do bdělého stavu

Znáte seriál Přátelé? Je tam taková scéna, kdy jedna z hlavních postav (Phoebe) běhá stylem “Run like nobody is watching” tedy “Utíkej jako by se nikdo nedíval.” Ruce a nohy jí nezřízeně lítají okolo a ona běží jako o závod. A asi takhle bych popsala i prázdninový čas.

Hodně neuspořádanosti, kopec zábavy. A tak to má být.

Jen to pak v září trošku dře.

U nás teda jo. Budíček v půl šesté. Svačiny. Probudit děti. Popohnat. Snídaně. Popohnat. Nachystat. POPOHNAT. A v osm ráno už jsem vyčerpaná, že bych šla zpátky do peřin. Děti to mají na háku. Ze školy chodí vysmátí jak lečo.

A teď zase najít nějaký řád v tom nastalém chasu. Z takové té vidiny, že v září se zase všechno tak nějak vrátí do svých kolejí a všechno půjde podle plánu, nakonec není nic.

Letí to. A někdy nestíháte ani dýchat.

Jak najít řád v chaosu?

1. Netlačte na sebe. Čím víc bude tlačit, tím víc budete vzteklá, tím méně to půjde. Budete nepříjemná na všechno a všechny okolo. Buďte na sebe hodná.
2. Nechejte to utřepat. Vždycky to chvíli trvá, než začnou děti chodit spát tak, abyste je ráno nemusely budit kýblem studené vody. Taky se vám vykrystalizují kroužky a budete mít (třeba za tři týdny) jasnou představu o tom, jak to bude vypadat.
3. Pokud si na chvíli potřebujete zalézt do peřin a vybrečet se, udělejte to.

A kde jsem já?

Když ono se to furt točí okolo všech ostatních, že jo… Tak si pojďme vzít i kousek toho času pro sebe.

Ne hodinu, protože už jen při té představě vám mozek vyhazuje asi deset vykřičníků.

A co takle 5–15 minut? Jako fakt 5. I u nich můžete začít.

• jděte si obejít dům. Sama (maximálně se psem)
• zavřete se do ložnice a jen sebou plácněte do postele, na zem…
• dejte si 5 minut jógy/protažení/cvičení. Nakopnete tělo i mysl, vyprodukujete endorfiny.

ALE! Dělejte to denně! Pokud si na sebe zvládnete najít čas přes den ve chvíli, kdy to VY co nejvíc potřebujete, bude to naprostá pecka. I kdyby to mělo nakonec být až poté, co uložíte děti, nebo uděláte všechno, co vám vaše hlava předkládá, že je potřeba.

Začnete si tak tvořit návyk. Den po dni. Pomalinku protahujete i čas a – jako spousta žen – začnete ty svoje minuty vyplňovat třeba skvělým pohybem. Napravíte bolesti, posílíte, protáhnete. Což je situace “dvojitá výhra”.

Když já mám pocit, že mi z těch věcí praskne hlava...

Věnujte pár minut plánování. Já to dělám právě ve chvíli, kdy kolem mě nelítají děti.

Hodím oko do kalendáře, abych omrkla všechny schůzky, lékaře, kroužky, nějaké výjimečné události, které mě ten týden čekají a utřídím si myšlenky. Kde musím být a kdy a kolik mi zbývá času pro sebe, který se pak snažím co nejlépe (PRO SEBE!!!) využít.

Svačiny, snídaně, někdy obědy, večeře... aneb Co mám furt vařit??

I to patří do mého plánování. Kromě kalendáře hážu oko i do lednice a zjišťuju, jestli mám všechny potravin na celý týden na snídaně a na svačiny.

Pak si rychle proběhnu mrazák, jestli tam najdu něco na oběd na další víkend, případně na večeře. Napíšu si seznam, co mi chybí a hurá na nákup buď ještě ten den, nebo třeba v pondělí, než jedu pro děti, případně (není-li zbytí) jedu i s dětmi.

A pak pouštím. Mám mentální prostor pro ostatní věci. Pro rodinu. Pro sebe.

I když jste pankáč a nerada plánujete, může vám to pomoci se – alespoň v tom počátečním chaosu – nezbláznit na místě.

Přeju vám skvělý a co nejméně stresující rozjezd do podzimních měsíců.