Rozhovor s Martou Ptáčkovou

S hudebnicí a učitelkou hry na klavír Martou Ptáčkovou jsme si povídaly mimo jiné i o tom, jak tvrdý přístup (nejen) v hudební škole dokáže s obrovským přesahem pokřivit naše vidění světa i v dospělosti. 

S klienty na terapiích řešíme podobná bolavá nastavení z mládí každou chvíli. Čím víc se o tom bude mluvit nahlas, tím líp - prvním krokem je uvědomit si, že to třeba vůbec není moje, a že se s tím dá i po padesátce něco dělat. 

Co vás osobně vedlo ke hře na klavír, jak jste se k tomu dostala? Byl to koníček už od dětství, nebo jste si k sobě našli cestu až v dospělosti?

Má cesta ke klavíru byla klikatá. V dětství jsem chtěla původně hrát na kytaru a ke klavíru jsem byla rodiči lehce přinucena. Klavír jsme totiž měli doma, i maminka v dětsví hrávala. Můj děda - bydleli jsme s prarodiči -  hrál na klavír po celý svůj život;  byl dokonce varhaníkem a hrával v několika pražských kostelech.

Mimochodem děda byl samouk a nikdy se nenaučil noty. Byl to rozený talent.

Já jsem si svou cestu ke světu piana tedy nějakou dobu hledala. Měla jsem přísnou paní učitelku, ovšem se zlatým srdcem. Tato paní učitelka mě nakonec pro klavír přeci jen získala a vlastně tím určila směr celého mého života. Ale jak říkám, byla to cesta klikatá. Zprvu jsem poslechla jsem rodiče  a po nějaké době odsunula klavír na druhou kolej.

Usilovala jsem o to, najít si povolání  takzvaně “řádné”. Vystudovala jsem 3 roky medicíny a posléze katedru etnografie na UK. Na etnografii už jsem se ovšem k hudbě začala pozvolna vracet. Měli jsme totiž úžasné učitele muzikologie, paní Doc.PhDr Zuzanu Jurkovou, Ph.D.  a Doc.PhDr Lubomíra Tyllnera CSc. 

Bylo velmi zajímavé sledovat význam a způsob tvoření hudby různými národy v různých částech světa. Ohromně mě to bavilo. Nicméně stále jsem tomuto volání vzdorovala a hudbě jsem se plně oddala až o mnoho let později.

Povídaly jsme si o tom, že online kurzy hry na klavír vznikly až v období covidových opatření. V čem nejvíce vnímáte rozdíl oproti živým lekcím? 

Pravda je, že ty dětské online klavírní kurzy z cyklu Táto, mámo, už hraju na piano! začaly vznikat vlastně o fousek dříve. Prvním podnětem bylo to, že jsem učila anglicky mluvící žáky a díky nim jsem objevila úžasné množství materiálu pro výuku klavíru dětí předškolního věku. Vlastně zpočátku jsem prostě potřebovala vytvořit si obdobné materiály i pro své české žáky. Postupně z toho vznikl ucelený videokurz pro děti cca od 3 - 6 let.  Kurz je pohádkový a děti ho skvěle zvládají.

Zároveň jsem už nějakou dobu vytvářela videolekce, tedy videonávody k písničkám i různá videa ohledně třeba klavírní techniky pro své dospělé studenty. A během první karantény pak vznikl rozsáhlý klavírní videokurz pro dospělé samouky zvaný 10 lidových písniček pro začátečníky. 

Musím se přiznat, že zpočátku jsem byla k videokurzům  poměrně skeptická. Nevěřila jsem, že mohou plnohodnotně nahradit výuku. Tyto obavy zřejmě vedly k tomu, že mé dosavadní kurzy jsou extrémně polopatické a postupujeme v nich pomalu tak, aby látku zvládl skutečně každý. Zároveň neustále opakuji a kladu důraz na správnou klavírní techniku a správné držení těla.  No a  ohlasy na všechny mé klavírní kurzy jsou prostě báječné.

 Je to úžasné množství lidí, kteří mi píší a děkují a říkají, že dříve jim hra na klavír nešla, ale až s mými videokurzy se to zlomilo. Už i já věřím tomu, že videokurzy jsou možný a dobrý prostředek k tomu naučit se hrát na klavír a naučit se to snadno, s radostí a správně.

Rozdíly oproti klasické výuce jsou myslím zřejmé. Videokurz máte už navždy k dispozici: můžete si ho opakovat kdykoli a jak dlouho potřebujete. Chybí tu ovšem osobní kontakt s učitelem, který dokáže pružně a empaticky reagovat na vaše potřeby. Na druhou stranu, videokurzy vás vyjdou oproti klasické výuce mnohonásobně levněji. 

Naučit se hře na klavír není záležitost jen pro dětské studenty. Chodívají k Vám i dospělí – jedná se spíše o „oprášení“ starého koníčku nebo splnění dávného snu?

Je to tak, skoro polovinu mých žáků tvoří dospělí studenti. Někteří přicházejí s tím, že už na klavír hráli kdysi v dětství, ale že už si nic nepamatují. Pak začneme hrát a oni jsou velmi mile překvapeni, jak se jim jejich zapomenuté dovednosti obnovují. 

A pak je tu druhá skupina studentů a to jsou dospělí začátečníci. Přicházejí obvykle se slovy:  „Vždycky jsem chtěl/la hrát na piano, ale rodiče mi to nedovolili." A pak se ptají: „Není už pozdě? Zvládnu to vůbec ještě ve svých 30/40/50/60 letech?"

Nakonec  usednou ke klavíru a jsou velmi šťastni, když v poměrně krátkém čase skutečně hrají docela zajímavé kousky. Tady musím říci, že díky více než 20leté praxi mám připraven dost rozsáhlý repertoár na to, abych každému připravila skladby přesně jemu na míru. A když je potřeba, tak pro svého žáka složím něco zcela nového. 

Často bývám “dárkem k Vánocům” - obvykle pro manželku či přítelkyni. Jsou tací úžasní manželé, kteří se rozhodnou své ženě splnit její dávný sen a darují jí nejen krásný nový nástroj, ale rovnou k tomu i 10 lekcí klavíru u mě. A tyhle hodiny se vždycky povedou. 

Nezapomenutelné pro mě bylo, když přišla paní - 74 let. Dostala mé hodiny dárkem od své dcery. Toto byla zatím má nejstarší klavírní začátečnice. Paní si to ohromně užívala. Během hodin jsme se hodně nasmály, měla úžasný smysl pro humor.

Hrály jsme si svobodně, na co jsme měly zrovna chuť. Prsty už paní bohužel neposlouchaly nejlépe, ale to ji vůbec netrápilo. Parádně jsme se bavily a to bylo hlavní. A námaha, kterou vkládala do čtení not a snaha o větší hbitost prstů ji ostatně velmi svědčila a přinesla mnoho benefitů i v dalších oblastech jejího života.

Co pro vaše dospělé žáky znamená (znovu) usednout za klavír? Naráželi jste na nějaké překážky v souvislosti s původními zvyky nebo návyky z jejich hudební školy? 

Pro žáky, kteří se vracejí ke hraní po těch 20-30 letech to samozřejmě znamená tak trochu návrat v čase.  Oživení vzpomínek. Hudba nám velmi usnadňuje znovuprožití emocí, sklouzneme se po ní do dětství jak po skluzavce. Možná i proto se dospělí lidé po letech ke klavíru vracejí, aby jim hudba pomohla zpracovat něco nedořešeného z minulosti. A přitom zcela přirozenou a nenásilnou cestou. 

Nedávno jsem zrovna psala na blog příběh jedné své studentky, krásné, sebevědomé a úspěšné dospělé ženy. Přišla se prostě jen tak učit hrát na klavír. Hrávala na piano jako dítě a že by ráda navázala.  Zpočátku byla pevně ve svém krunýři, často dokonce nedůtklivá a útočná. A pak zapůsobilo kouzlo hudby a ledy se začaly pozvolna prolamovat. A nakonec jsme se společně dostaly až do její minulosti, do příběhu o Nemocné panence. Nemocná panenka je krásná klavírní skladba od pana Čajkovského. A tato skladba se stala pro mou žačku zdrojem obrovského stresu, který v ní zůstal uvězněn 35 let. 

Nejprve utíkala od klavíru i od tohoto bolavého místa. Pak na vše zapomněla. Ale cosi v podvědomí ji přivedlo zpět ke klavíru. Aby byla nemocná panenka konečně uzdravena. Pokud vás to zajímá, celý tento vydatný příběh najdete na mých webovkách.  Všichni máme v sobě nějakou nemocnou panenku. A tyhle příběhy o uzdravení jsou takové očistné pro všechny, myslím si.

Co se týče špatných návyků z hudební školy, tak to bývají většinou spíše právě bloky v psychice. A toto platí jak pro děti, tak pro dospělé. Přicházejí ztuhlí a křečovití. A jejich hraní je pak také ztuhlé, nedokáží se uvolnit, nedokáží pak také uvolnit zápěstí ani ramena. A co horšího, někdy si drží svou křečovitost za ctnost.

Uvolněnost jim připadá téměř jako cosi nedůstojného. Zároveň ale někde v koutku cítí, že je to trochu jinak. A když se nechají hudbou vést, posouvají se pozvolna do pro ně nových a nesmírně obohacujících světů.

Změnila hudba někomu z vašich žáků život? Dá se tato krásná dovednost využít i v objevování sebe sama?

 Myslím, že hudba mění každému život. A aktivní hraní jde zase o něco dále a hlouběji, než pouhý pasivní poslech. Když usedne dospělý začátečník poprvé k pianu, bývá často překvapen. Chvíle radosti, když se mu povede zkrotit své prsty a vyjádřit v hudbě přesně to, co co vyjádřit chtěl, se střídají s trpkými momenty, kdy mu skladba vzdoruje a prsty ho neposlouchají. Hraní na klavír je komplexní činnost, zapojujeme srdce, mozek, ruce, nohy. A ještě něco navíc.

Abychom zahráli skladbu  správně, musíme mít své emoce pod kontrolou a umět je vyjádřit pomocí správné techniky. Hodně tak odhalujeme ze svého vnitřního světa a předáváme dále svým posluchačům. Proto možná někteří mí dospělí žáci si hrají nejraději jen sami pro sebe. A má to pro ně hluboký význam.

 Ale i tito introvertní muzikanti se rádi účastní mých klavírních workshopů, kde sdílejí své hraní a zkušenosti pouze se svými klavírními “spolužáky” v malých intimních skupinkách. Klavírní workshopy jsou opravdu velmi oblíbené také proto, že si mí studenti  mohou vyzkoušet hraní na několika různých a velmi kvalitních klavírních křídlech. Na workshopy mohou přijít i studenti mých online klavírních kurzů a pro ty je to zážitek mimořádně přínosný.

A ti nejodvážnější pak vystupují na našich klavírních koncertech, které pořádám několikrát do roka  na mnoha místech; například v Muzeu Antonína Dvořáka. Uvolněnější atmosféru mají koncerty venkovní, vloni jsme například pořádali pro širokou veřejnost Zábavné hudební odpoledne v Klamovce. 

Vystoupit se svým hraním před širokou veřejnost je ovšem výzva vydatnějšího kalibru. Děti jsou v tomto směru daleko statečnější. A dospělí si mohou - ale nemusejí - zkusit zase o kus dále posunout své hranice. 

Je hraní na klavír pro každého? Komu byste tento koníček doporučila a proč? Co nám to může přinést v dospělosti?

Klavír je nástroj určitě vhodný pro každého. Je to skvělá příležitost poznat sám sebe z naprosto jiné stránky. Hudba uvolní nejen vaše ruce, ale vytáhne z hlubin i vaše emoce a vy se cítíte osvěženi a šťastnější. Při hraní zapomenete na okolní svět. Je to výlet do jiných sfér.  A pro ty racionálněji založené: hra na klavír je pro náš mozek takové fitness all in one ). Zapojují se totiž prakticky všechny části mozku.

Nástroje se dnes dají pořídit velmi kvalitní za rozumný peníz. A kdo by nechtěl zpočátku příliš investovat, může si za pouhých pár stovek měsíčně krásný a kvalitní klavír vypůjčit. 

Sdílet na FacebookuRozhovor – Marta Ptáčková
Sdílet na LinkedInRozhovor – Marta Ptáčková

Marta Ptáčková

Marta Ptáčková Rozhovor Klavír

Jsem Marta Ptáčková, nadšená klavíristka, autorka on-line klavírní školy, skladatelka, učitelka klavíru a autorka rozsáhlého projektu Hudebka Wolfgang. Pořádám hudební vystoupení a klavírní workshopy pro děti i dospělé. Připravuji žáky na prestižní mezinárodní klavírní zkoušky ABRSM.

Na klavír učím už přes 20 let a své zkušenosti zúročuji mimo jiné ve svých videokurzech.  Jsem autorka vůbec 1.klavírní videoškolky pro děti od 3-6 let. Skládám písničky pro děti a náročnější skladby pro pokročilejší klavíristy, tvořím hudební podkresy k pohádkám.

WEB

Mohlo by vás zajímat...

Featured image for “Hypersenzitivita a firemní večírky”

Hypersenzitivita a firemní večírky

Pro spoustu lidí je firemní večírek vítaná změna. Lidé s vysokou citlivostí to ovšem vnímají jinak…
Featured image for “Existuje polodrahokam?”

Existuje polodrahokam?

Co je to vlastně polodrahokam? A co si pod tímto slovem představíte? Je to drahokam, není to drahokam?…
Featured image for “Tancem za zónu komfortu aneb Proč se i tanečnice může bát tančit”

Tancem za zónu komfortu aneb Proč se i tanečnice může bát tančit

Vidíte profesionální tanečnice jako sebevědomé ženy, které se nebojí vykročit ze své komfortní zóny?…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Život designérky Marie Fischerové-Kvěchové, román Živé světlo a leporelo pro děti Co blázníš, vlku…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Život designérky Marie Fischerové-Kvěchové, román Živé světlo a leporelo pro děti Co blázníš, vlku…
Featured image for “Jak se po prázdninách dostat do bdělého stavu”

Jak se po prázdninách dostat do bdělého stavu

Jak se po prázdninách znovu nastartovat a nezbláznit se z každodenního kolotoče?…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Nosím v sobě život. Milá Joy – deník o těžkostech i radostech vdovce a Můj Jimmy – přátelství nosorožce a…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Čtyři tisíce týdnů, Jak poznám, že mě miluje a Mojenka – příběh dívky, do jejíž rodiny zasáhne nemoc…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Umění vnímat umění od Michala Třeštíka, Šaty pro královnu a Co má Margo ve skříni – zábavný průvodce pro zvídavé…
Featured image for “Pitný režim 2.- káva, čaj a mléko”

Pitný režim 2.- káva, čaj a mléko

Jak je to s kávou, čajem a mlékem v rámci pitného režimu? Můžeme nahradit obyčejnou, čistou vodu?…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Misál pro děti, Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí a kniha o symbolice jídla ve snech, pohádkách a mýtech…
Featured image for “Pitný režim”

Pitný režim

Co s pitným režimem, pokud jste jako velbloud a čistě teoreticky by vám k životu stačilo půl litru na týden?…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Židovská lidová přísloví, Příběh římského setníka a kniha Milosrdná jizva, oslovující především mladé čtenáře…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Fejetony Hany Pinknerové pro unavené maminky. Strašidelný letní příběh pro děti a Chasidské povídky z dob holocaustu…
Featured image for “10+1 tip jak naplánovat dovolenou bez cestovky”

10+1 tip jak naplánovat dovolenou bez cestovky

Chcete začít cestovat sami, a také si všechno sami plánovat? Mám pro vás pár tipů, na co je potřeba myslet…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Chvála pomalosti představuje novou pomalou filozofii. Otužování jako cesta k posílení těla i duše. Kařut a Řabach…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Kiosek – příběh o touze (nejen) cestovat. Nový román Kateřiny Tučkové – Bílá voda. O Bohu a pelikánech – úcta,…
Featured image for “Tajemství OMEGA-3 mastných kyselin”

Tajemství OMEGA-3 mastných kyselin

Při nedostatku OMEGA-3 mastných kyselin se v těle rozvíjí chronický zánět, který je příčinou téměř všech civilizačních chorob…
Featured image for “Knihy, které stojí za přečtení”

Knihy, které stojí za přečtení

Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme. Digitální minimalismus a vše, co jste chtěli vědět o silnici…
Featured image for “Stres? To znám…”

Stres? To znám…

O stresu se toho již napsalo víc než dost. Ale jak se účinně vypořádat s dlouhodobým přetížením?…