Děti a zdravá strava - je to oxymóron?

K dětem sladkosti a mlsání skoro neoddělitelně patří, že? No ano, mají mlsný jazýček. Jasně že koláč je lepší než brokolice, o tom se nemusíme přít. My zase chceme vidět děti šťastné a opečované, nechceme je dusit a nechceme aby měly hlad. Toho jsme si užili dost v našem dětství.

Kolik potravin máte ještě teď na black listu kvůli dětství a školní jídelně? Bohužel tohle dilema často končí tím, že děti postupně vyřazují z jídelníčku jednu zdravou potravinu za druhou. Proč také ne, když dostanou něco "lepšího". My si dnes objasníme pozadí, proč se to děje a zda je vůbec možné laskavě děti ke zdravé stravě vést.

Mlsání

Zkuste si zavřít oči a vychutnat to slovo. Je to přímo omamné, skoro nic lepšího na světě neexistuje. Táhnoucí karamel, krémový nugát, lahodná šlehačka, křupavé oplatky… Je to tak. I když jsme se v mnohém jako lidi vyvinuli, některé věci se nemění. A těmi jsou právě chutě.

Jak je ale pravdivě psáno v mnohých pohádkách, třeba v perníkové chaloupce, nechat se unášet svými choutkami může vést k tomu, že nás pohltí. Bohužel je to pravda. Pudy bychom měli vyvažovat informacemi a rozumem. Tak si můžeme dopřát a zároveň nenasednout na tobogán směrem nezdravé závislosti.

Proč se to děje?

Sklony k mlsání mají spoustu důvodů. Mlsáním se odměňujeme, vyjadřujeme lidem city, jsou to naše výjimečné chvilky, slavnostní příležitosti všedního dne. Způsob, jak si zpříjemnit jakoukoliv činnost.

Mlsáním se nám vyplavují do těla endorfiny a cítíme se skvěle bez velkého úsilí. Jiné způsoby vytváření endorfinu, jako sport, umění, nebo odvedení kusu práce, jsou mnohem náročnější činnosti, než slupnout kousek čokošky.

I my si občas zahřešíme, vlastně docela často…

Děláme to vědomě? To určitě ne. Schválně se zkuste pár dní kolem sladkostí pozorovat. V jakých situacích k nim saháte, jak se cítíte před tím a potom. Opravdu vám to v životě slouží? Jde to nahradit něčím jiným?

Obracím se na vás proto, že všechny tyto návyky dětem předáváte a nastavujete jim takovou životní normu. Čili pokud vás vídají se rozkošnicky usmívat nad slazením kávy a ukusováním donutu a potom slyší nad obědem poznámku o jídle pro králíky, když je na talíři hodně zeleniny, vyvodí si z toho automaticky jasnou rovnici. Takovou, která se vám nebude moc líbit.

Pořádnej chlap a pořádná zábava

Děti samozřejmě nepřebírají postoje jen od nás. Zase po vás budu chtít se zamyslet. Zkuste si představit, co za jídlo patří pocitově k pořádnému chlapovi. Salát, nebo flákota? A jaké pokrmy vás napadnou k pořádné zábavě. Též to nejspíš nebude hummus a semínkové placičky.

Zdravé jídlo jako kdyby stále bylo společensky bráno jen jako směšná imitace. Jako excentrický projev lidi, kteří nemají nic kloudného na práci a vymýšlejí si, jak být zajímaví. Zdravá strava se připouští tak maximálně jako prostředek ke shození pár kil, abychom naplňovali představu o "správné" postavě. Je to v pořádku, nebo chceme děti už naučit něco jiného?

Moudra našich babiček

Velká část těchto představ pochází z dob našich babiček, kdy byl svátek si dát řízek s kaší a koláč. Pohostila se návštěva po nedělní mši a občas se zašlo do cukrárny. Opravdu to byly ty výjimečné chvíle.

Lidi měli mnohem nižší životní úroveň, suroviny byly nedostupné, jedlo se většinou velmi prostě. Placky, polévky, lokální a sezónní potraviny, kváskový chléb. Na denním pořádku nebyl běžný ani cukr. Jak vzdálený je tomu dnešní svět, kdy jsme obklopeni všudypřítomnou a celoroční nabídkou za super ceny.

Demonstrace hojnosti

Jídlo totiž je a vždycky bylo demonstrace hojnosti. Neodmyslitelně k tomuto pocitu patří. Milujeme nacpanou lednici, kdy nás hřeje pocit, že jsme se o naší rodinu na dlouho postarali. Toho samozřejmě zneužívají supermarkety. XXL balení, slevy, lákadla, manipulativní vystavování zboží, poutavé cedule a výzvy. Všechno lesklé, lákavé a čerstvé.

Jaká je cena této hojnosti? Plýtvání plodin s nevyhovujícími parametry, zběsilé používání konzervantů, dochucovadel, pesticidů, herbicidů a insekticidů, prohlubování bídy v rozvojových zemích- odtud mnoho našeho levného jídla pochází, vyčerpávání krajiny…

Takže jako první je dobré trochu zařadit zpátečku a uvědomit si, co skutečně potřebujeme, co je jen rozmar a co je v naší krajině a pro naše těla přirozené, prospěšné.

Jak to tedy udělat s dětmi?

A nyní se dostáváme do finále našeho dnešního zamyšlení a ke slibovanému rozuzlení. Proč až teď? Protože dokud si nezmapujete vlastní postoje a chování, jsou slova a pobídky ke zdravé stravě jenom prázdné výrazy.

Když jim sami nevěříte, když to sami neděláte, ani děti vám nikdy neuvěří. Poznají pravdivost na sto honů. Nakupujte a vařte spolu (nejlépe na farmě nebo na trhu), učte je o naší krajině, veďte děti k úctě ke zdrojům a hodnotě lidské práce.

Jezte spolu u stolu a stále jim laskavě nabízejte to, co pokládáte za správné. Může to trvat i docela dlouhou dobu, ale propíše se to. Uvědomujte si, že všechny vaše kroky a návyky mají vliv na vaši rodinu, okolí i celý svět. Potom z dětí porostou uvědomělí a silní lidé, kteří si ponesou zdravé postoje i do dalšího života a nezahodí je při první příležitosti, kdy je nebude nikdo kontrolovat.

Jde to i zábavně?

Uvědomit si jídlo ve všech souvislostech je docela fuška, zvlášť když to nemá člověk úplně 100% sám zmapované. Často to ani nejsou moc příjemné zjištění, takže můžou mít děti tendence je jednoduše odmítnout. Mají pocit, že jsou mentorované a vnitřně si to uzavřou s nálepkou "kašlu na to".

Proto jsem jako pedagog a spisovatelka vytvořila hravou knížku Jez jako kanec, která dětem téma podá formou vtipné pohádky, proložené pasážemi se zajímavými informacemi, říkankami, písničkami a úžasnými ilustracemi.

Průmyslová vs. přirozená strava, fungování našeho těla, vliv stravy na zdraví a vztahy, sezónní a lokální stravování, i vliv potravinářského průmyslu na ekologii.

Na knihu právě probíhá předprodej na www.hithit.cz/jezjakokanec. Za její podporu si můžete vybrat krásné odměny, laděné do bio, eko a hand made a pomůžete na svět úžasnému projektu, který vnese světlo do tématu stravy mnoha dětem, rodičům a učitelům.